Ahoojky. Po delší době vám přináším třetí článek o Španělsku.
Po prvním dojmu, který jsem vám už popsala v minulém článku jsme se šli zařadit do frontičky k recepci. Před námi stál jen pán s holkou a něco si tam s tou paní na recepci povídali pomocí nějakých znaků. :D Když jsme se dostali na řadu, tak jsem pochopila. Ta paní neuměla moc anglicky a říkala pořád nějaký elvn. Tak já jsem se jí zeptala v kolik, dostaneme pokoj atd. Paní nám řek, že pokoj bude ve dvanáct. Co?? Řekla hned má babi. Protože bylo sedm. Paní nějak nereagovala a odešla pryč. Tak my jsme si šly sednou na sedačky u recepce na místo kde, budeme mít dobrý výhled. Já si zapnula tablet a děda s babi si asi četli. Já hrála jsem a hrála. Přišlo mi to, že už by mohla být hodina pryč a když jsem se koukla na hodiny, zjistila jsem, že uběhlo necelých pět minut. :D Takže jako nic. Takhle se to ještě párkrát opakovalo, než uběhlo půl hodiny. Po půl hodině zavolala ta ženská z recepce toho pána s tou holkou a dali jim klíče a náramek. To není fér. Proč oni můžou jít do pokoje a my tu musíme tvrdnou na třech blbých sedátkách s kuframa.
Když mě to znovu přestalo bavit tak jsem šla do bazénu. Bazény byly sice hezké, ale velmi studené. Já tam, ale skočila, bez toho abych si šáhla. :D To byla věc.



Tak teď už musím trochu zrychlit, protože kdybych to tahle psala dál, tak tento blog bude ještě měsíc opuštěný.
Z bazénu jsem šla na recepci za babi a dědou jestli nám nechtějí už dát pokoj. Pokoj nám dát nechtěli, tak jsem se šla převléct a nudit se dál. Konečně bylo dvanáct, tak jsme šli na recepci pro klíče od pokoje. Zkuste hádat, co nám ta ženská řekla (nebo naznačila). Že pokoj ještě nemají hotový. To by mě zajímalo, co jim trvá tak dlouho na tom aby uklidili jeden jediný blbý malý pokoj. Tak se děda naštval a šel zavolat naší delegátce. Začal jí tam všechno vyprávět a po takovém menší dohadování dal telefon recepční a delegátka jí tam něco řekla. A když nám ta recepční vracela telefon, tak vypadala hrozně naštvaně. Po pěti minutách nás zavolala k recepci a dala nám náramky a kartu. Měli jsme pokoj v sedmém patře, až úplně vzadu. Tak to se teda vyplatilo čekat.
Zbalili jsme si všechny věci z recepce a šli jsme do pokoje. Ve výtahu jsme zmáčkli číslo sedm a čekali, jak bude pokoj vypadat. Všechno těšení nás přešlo, už když jsme viděli tu chodbu. Byla pokrytá kobercem a měla oprýskané zdi. Koberec byl špinavý a na několika místech politý.



Ty bazénky vypadají pěkně *-* No..ta chodba teda nic moc :/